Přeskočit na hlavní obsah

2 roky v tranzici

Opět bilancujeme. Moje tranzice totiž trvá už dva roky. A co se vlastně od posledního roku změnilo? No hodně věcí, asi největší dosaženou změnou byly hormony, které mi zajistily, že už konečně alespoň trošku vypadám jako žena. K těm jsem se dostala již v srpnu minulého roku, takzvaný real life test, což znamená, že v ženské roli žiji. S tím jsem již začala přibližně o dva měsíce dříve.

Velká změna nastala také v mém životě, kdy jsem začla vypomáhat České pirátské straně s volební kampaní. Bylo to vskutku zajímavé léto, které jsem kvůli odchodu z Kaleidoskopu měla téměř bez programu, a díky Pirátům jsem ho najednou měla plné volební kampaně, což bylo skvělé pro mou sociální fobii, která se díky tomu výrazně snížila. 

Další událostí byl můj již druhý pokus studovat střední školu, a tentokrát se mi podařilo úspěšně dokončit první ročník bez větší újmy, kombinace hraniční poruchy osobnosti a změny pohlaví holt úplně přívětivá pro mé spolužáky nebyla a není a je otázka zda mě vůbec někdy přijmou, né že bych to teda potřebovala jak jsem již zdůraznila. Máme úplně jiná přání, vize a cíle a tudíž i velmi málo co si říci.

Bohužel se ve třídě objevila šikana, což vedlo k mému zhroucení a následné jízdě sanitkou na RIAPS, kde jsem byla hospitalizována. Pak se, snad poprvé, věci začaly dařit. Nejen, že se mi podařilo být čtvrtá na olympiádě lidských práv a druhá v Praze na soutěži KPBI, ale také o mně vyšel článek na HateFree a založila jsem neziskovku Zastavme šikanu. 

Také jsem byla ještě dvakrát v nemocnici (hraniční porucha v tom nejlepším) a to v Bohnicích na 23 a 26. Mužská stránka z mého života postupně úplně mizí a nahrazuje ji stále častěji stránka ženská a to snad ve všech oblastech života.

Posledních pár měsíců však neodmyslitelně patřilo mimoškolním aktivitám. Měla jsem své první přednášky na tématiku šikany a všechny sklidily obrovský úspěch, čímž jsem byla ohromena. Také jsem se zúčastnila soutěže Středoškolák roku a několika kurzů, dále pak dobrovolnictví třeba v podobě festivalu Jeden svět.

Tranzici ve svém životě řeším již jen velmi málo, kromě veřejného vystupování a případných pobytů v nemocnici (tam se to bohužel vzhledem k aktuálním platným zákonům v ČR řeší). Jinak jsem ale konečně spokojená a hrozně moc šťastná, což je asi největší úspěch minulého roku.

V příštím roce nejspíše proces dokončím a tak článek 3 roky v tranzici bude nejspíše posledním článkem na tomto blogu, do té doby vás samozřejmě budu nadále informovat.
 Děkuji, že jste se mnou. 

Komentáře

  1. Dobře tedy. :-)

    Ale mohla bys pak zase založit třeba YT kanál, ať člověk nepřichází o informace. :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak jsem byla vyštípána ze střední školy?

Vážené čtenářstvo,

možná si někteří z vás pamatují na to, jak jsem zmiňovala, že důvod mého nástupu do prvního ročníku v 18 letech byla šikana na předchozí škole a nepřijetí od spolužáků.  Není to úplný a dokonalý obrázek, věcí tam bylo daleko více a nakonec to eskalovalo do neuvěřitelných rozměrů. Pojďme se tedy vrátit do roku 2016 do 1. září na Prosecké výšiny, kde můj příběh začal.
Chci vás varovat, že se jedná o mimořádně toxický článek.
Prvního září 2016 jsem šla na SSŠVT, prázdniny byly krásné a já se velmi těšila na školu, střední školu pro ajťáky, můj tehdejší sen. Opět jsem byla ochotná dát 9 let šikany za sebe a jít s čistým vědomím dál. Velice jsem doufala, že dostanu rozumnou a hodnou třídu a že si konečně ty 4 roky užiji.

Na základce jsem si zažila vše od kyberšikany přes fyzickou šikanu po pronásledování či psychický nátlak. Byla jsem z toho nešťastná a upadla jsem do závislosti na počítačových hrách. Neměla jsem kvůli šikaně moc kamarádů, protože jsem se kvůli bolesti mu…

Jak jsem se dostala z RIAPSU do Bohnic.

Vážené čtenářstvo
Jak jsem slíbila na své facebookové stránce, popovídáme si o tom, jak jsem se dostala z hospitalizace v krizovém centru RIAPS do Bohnic na akutní oddělení 26. Jak se stalo, že jsem i přes veškerou motivaci a podporu ze strany kamarádů opět skončila v psychiatrické léčebně.
Už jsem se svěřila na svém blogu s tím, že mám hraniční poruchu osobnosti. Nuže v RIAPSU mi tato diagnóza byla dána oficiálně, ona obávána F 63.0 Emočně nestabilní porucha osobnosti hraničního typu.
Když jsem toto zmínila minule, objevily se tu názory, že nemohu mít poruchu osobnosti, protože jsem trans, anebo že nemohu být trans a neměla by mi mít povolena tranzice, když mám poruchu osobnosti, toto bych ráda označila za mýtus, protože transsexualita je na rozdíl od hraniční poruchy osobnosti vrozená, zatímco HPO vzniká v období kolem tří let.
Lidé s HPO mají většinou od narození sklony k většímu emočnímu cítění a tudíž jsou na emoce a obecně na prožívání citlivější, tam kde však dochází k problému, je…

Ve škole

Vážené čtenářstvo
Máme po volbách a já si mohu konečně vydechnout, kampaň je u konce a já mám konečně čas na všechny svoje relaxační aktivity, není velkým tajemstvím, že mě to všechno velmi vyčerpalo, ale vlastně jsem na sebe hrozně hrdá. Skutečně jsem totiž v životě uklidila natolik, že nemám žádné pochybnosti. Dosáhla jsem toho díky tvrdé práci a podpory mých kamarádů, Díky.
Incident, který se stal ve škole, mě vlastně hrozně posílil, protože to jednak natvrdo potvrdilo, že lidé ze školní administrativy sice někdy jednají zbrkle a dělají chyby, ale jsou rozumní a mají zkušenosti, které jsou nedocenitelné. A i přes to, že moje situace je poněkud specifická, tak řešení je velmi profesionální a uspokojivé.

Pro ty, co nečtou můj facebook zopakuji: Byla jsem vyhozena z dívčí šatny, následně jsem o té situaci jednala a došlo k dohodě. Do toho všeho jsem se z toho ve škole zhroutila a utekla jsem s vědomím vyučujících domů se slzami v očích.
Druhou pozitivní rovinou ze školy je to, že j…