Přeskočit na hlavní obsah

Proč se nemám v duši ráda ? Aneb jaké jsou následky šikany a týrání

Foto: od Anemone123 z Pixabay



Vážené čtenářstvo

Tenhle blog jsem chtěla napsat už dlouho, ale vždy mě od toho něco drželo dál, nevím zda to byla veliká protichůdnost k osobě kterou se snažím prezentovat jako Jiřku na veřejnosti, či čistě o to že pocity které vám zde popíšu jsou velice, ale velice intimní, avšak i přes toto bych s vámi tyto pocity chtěla sdílet.



Abych vám však tyto pocity zasadila do kontextu, musím se vrátit hluboko do mé minulosti. Možná jste zaznamenali článek "Jak jsem byla vyštípána ze střední školy", což je článek publikován minulý rok v řijnu, tento článek měl u čtenářů veliký úspech, protože popisoval chování SSŠVT vůči žákovi, které nebylo v pořádku, jako důkaz toho, že byl blog úspěšný považuji celou řadu pomluv, která se o mne začala na internetu šířit. Snaha mě umlčet  je akorát podporou myšlenky, že vlastně sdílet příbeh o tom,  že sdílím něco co by se mělo sdílet.

Samozřejmě, já se snažím na události, které se staly v mém životě pohlížet s co největším nadhledem, protože jediný způsob jak se vyrovnat se s traumatickou událostí či s tím, že vám někdo ubližoval, je přijmout a jít dál a to bohužel nedokáže každý. Jsou lidé, kteří svá traumatická období prožily v závislostech (třeba já) a někdy se z té závislosti bohůžel stane něco, z čeho se pak dostávají několik let.

Závislosti jsou úžasným únikem od trápení a dočasně vám umožňují zapomenout co si prožíváte ať už to je šikana, rozvod rodičů, domácí násilí či znásilnění. a vzhledem k tomu, že tito lidé často končí bez kamarádů, bez rodiny a v horším případě na ulici je uník od všech problémů do světa pohody skrz závislosti relativně účinný. Pokud se vám, stejně jako mně podaří se ze závislosti dostat, za což si rozhodně zasloužíte pochvalu, čeká na vás daleko větší problém a to je problém s nenávistí.

Nenávist je celkem běžná emoce, stejně jako zdravá sebekritika. To může vypadat třeba takto: Jsem dobrá, samozřejmě mám svoje mouchy ale jsem se sebou spokojená. To je zdravé pojetí, ovšem lidé s následky týrání si často říkají toto: Jsem špatná, udělala jsem hrozně špatné věci a zasloužím si trest. 
Přitom pokud si v tu chvíli položíte otázky typu "Co jsem udělala" či "Za co bych se měla trestat", tak se často jen zacyklíte v kolečku. Kdy se za něco hrozně nenávidíte, ale nevíte za co.

Člověk, který to nezažil, by si nejspíš v tuhle chvíli řekl, proč si lidé takové věci vůbec řikají a na to existuje docela jednoduchá odpověď: je to mechanismus k přežití.

Adaptovat se na to, že já jsem špatná totiž pomáhá přežít právě dlouhodobé týrání od kohokoliv, protože máte pocit, že pokud přijmete to co je po vás chtěno: což je v tomto případě pocit, že jste špatní, tak se případný agresor přestane snažit a povolí v nátlaku. A tato iluze je často pravdivá, protože vy přestáváte reagovat a agresor tak najednou přestává mít hlavní důvod vás šikanovat.

Já jsem byla šikanována 12 let, za tu dobu jsem slyšela snad všechny nadávky světa na mou hlavu a právě tyto nadávky ve mě zůstaly, protože jediná cesta ven bylo buď utéct (zabít se) a nebo přijmout realitu  a já jsme po čase měla pocit (a dodnes ho mám), že vlastně ani nemám právo rozhodnout se, která cesta je ta správná.

Což samozřejmě máte a každý by měl mít právo rozhodovat se, co v životě udělá a čeho dosáhne, protože je to váš život a jen vy máte právo o něm rozhodovat, dělat věci jinak a hlavně se snažit je dělat pro sebe, to je totiž skutečný princip zotavení. Být tím kým chci skutečně být bez potřeby zásahů druhých.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak jsem byla vyštípána ze střední školy?

Vážené čtenářstvo,

možná si někteří z vás pamatují na to, jak jsem zmiňovala, že důvod mého nástupu do prvního ročníku v 18 letech byla šikana na předchozí škole a nepřijetí od spolužáků.  Není to úplný a dokonalý obrázek, věcí tam bylo daleko více a nakonec to eskalovalo do neuvěřitelných rozměrů. Pojďme se tedy vrátit do roku 2016 do 1. září na Prosecké výšiny, kde můj příběh začal.
Chci vás varovat, že se jedná o mimořádně toxický článek.
Prvního září 2016 jsem šla na SSŠVT, prázdniny byly krásné a já se velmi těšila na školu, střední školu pro ajťáky, můj tehdejší sen. Opět jsem byla ochotná dát 9 let šikany za sebe a jít s čistým vědomím dál. Velice jsem doufala, že dostanu rozumnou a hodnou třídu a že si konečně ty 4 roky užiji.

Na základce jsem si zažila vše od kyberšikany přes fyzickou šikanu po pronásledování či psychický nátlak. Byla jsem z toho nešťastná a upadla jsem do závislosti na počítačových hrách. Neměla jsem kvůli šikaně moc kamarádů, protože jsem se kvůli bolesti mu…

1 Rok v Tranzici ( co se změnilo, jaké jsou výzvy, co mě čeká)

Nazdar Čtenářstvo
A je to tady ... přesně před rokem, jsem začala řešit, respektive jsem udělala, coming out. A v tomto článku jsem se tak rozhodla shrnout, co se v tomto roce událo a čím se tento rok vyznačoval, co se změnilo, na co jsem přišla a jaké přede mnou stojí výzvy.
Holky jsou empatičtější a více mě přijímají. Kluci jsou spíše skeptici. Neplatí to pro všechny, nicméně holky mají tendenci přijímat více, že se stáváte jednou z nich. Ono drtivá většina podpory od lidí, kteří trans nejsou (ti, co jsou, nepočítám, protože přijímají bez ohledu na gender.)  jsem dostala z holčičí strany. Možná je to trošičku nespravedlivé, protože bych se ani nedopočítala nabídek na kupování všelijakých ženských věcí. Taky je to možná tím, že jsem se tím definitivně vzdala veškeré mužské vazby, která ve mě byla.
Nemohu říci, že jsem 100 procentní žena, ale rozhodně se mi daří tuto část probouzet a tím, že trávím již skoro všechen čas v ženské společnosti, nebo ve společnosti trans lidí.
Psychiatrie …

Tranzice na veřejnosti

Vážené čtenářstvo.
Tak máme po Prague Pride a zatímco Praha se pomalu vrací do normálního neduhového a neteplého režimu, my si užíváme zbytek končících prázdnin.
Mezi nejsilnější zážitky z Prague Pride bylo určitě setkání s lidmi, které jsem neznala jménem, ale kteří četli můj blog.
To mi připomnělo téma, které jsem už dlouho na blogu chtěla rozvést. Téma Tranzice na veřejnosti.
Proč to dělám(e)
Každý má svoje důvody, někdo má prostě talent dělat audiovizuální či psaný obsah, další si třeba libují ve slávě, kterou jim tato činnost vynese. Někteří, a dovolím si říct mnoho z nás, chtějí prostě jen přinést svůj pohled na tranzici a usnadnit tak široké veřejnosti přístup k trans lidem.
Já osobně jsem si blog založila, abych pomohla šířit trans osvětu a zaznamenala svůj pohled na celý proces. Hlavním posláním blogu je vytvořit příběh, který by ostatním trans lidem dodal odvahu  jít a pokračovat po jejich cestě.
Myslím si, že kvalitní trans obsah v Česku je, ale je ho opravdu zoufale málo. Navíc s…