Přeskočit na hlavní obsah

Proč by děti od 15 let měly mít možnost rozhodnout o změně pohlaví?

Vážené čtenářstvo
Jak jste možná zaznamenali, poslední dobou jsem měla mnoho mediálních výstupů v různých celostátních médiích, jednou z oněch výstupů byl i pořad Střepiny na TV Nova, reportáž mimo jiné, kromě otázky hrazení operací z veřejného zdravotního pojištění, která je poměrně jednoznačná, tak zde byla nastolena otázka, zda by děti od 15 let mohly rozhodnout o změně pohlaví bez rodičů.

Nechci, aby se mé dítě změnilo


Relativně značné množství rodičů si z dětí dělá jejich lepší vizi jejich sama, chtějí například aby jejich děti byly lepší než v oni v tom, co jim nešlo a aby dělaly sporty, které oni sami dělat nemohly, a to se bohužel dost často týká i pohlaví, rodiče se neradi vzdávají toho pocitu, že jejich dítě je holka/kluk a u některých z nich tento pocit zůstane i po celém procesu tranzice. A někteří rodiče nezletilých dětí dokonce v procesu tranzice aktivně brání a blokuje všechny možné změny jak úřední, tak lékařské, v 15 letech je přitom dítě již dostatečně dospělé, aby bylo trestně odpovědné, a tudíž má dostatečné mentální kapacity, aby si dokázalo s psychologem či sexuologem vyjednat, zda je změna pohlaví skutečně řešení, děti nejsou majetkem rodičů, a tudíž je úloha zákonného zástupce tady docela zbytečná.

V 15 člověk dost často už ví

Hodně lidí a zejména v této oblasti neznalá část populace zastává názor že v 15 jsou lidé příliš mladí, aby o tomhle rozhodovali, za prvé nikdy nebudou rozhodovat sami a vždy toto budou konzultovat s odborníkem, a tudíž je tím risk neuváženého rozhodnutí minimalizován. V této oblasti považuji za špatné zejména názory, že dokud děti živí rodiče mají právo rozhodovat za ně, což však platí pouze pokud jednají v jejich nejlepším zájmu a bránění cestě k sebeidentifikaci tak tomu rozhodně není.

A jak se daří tobě, Jiřko ?


Mně se poslední dny a týdny daří dost dobře, konečně jsem dořešila pár problémů v životní situaci, a tudíž mohu poměrně říct, že jsem šťastná, ano, občas mě vytočí lidi ve škole nebo nějací trollové, ale jde to. Zejména ve škole se mi však vyplatilo udržovat si od ostatních odstup, ono je těžké fungovat jako velmi aktivní středoškolačka mezi lidmi pro které je dělání něčeho navíc podivné a cizí a zadarmo? To už vůbec ne.

Tak si tak proplouvám životem a snažím se jen tak existovat a i když by mě spousta lidí ráda viděla slabou, jsem teď momentálně nejsilnější, což je dobře. 

Georgia Hejduk
Autorka Blogu

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak jsem byla vyštípána ze střední školy?

Vážené čtenářstvo,

možná si někteří z vás pamatují na to, jak jsem zmiňovala, že důvod mého nástupu do prvního ročníku v 18 letech byla šikana na předchozí škole a nepřijetí od spolužáků.  Není to úplný a dokonalý obrázek, věcí tam bylo daleko více a nakonec to eskalovalo do neuvěřitelných rozměrů. Pojďme se tedy vrátit do roku 2016 do 1. září na Prosecké výšiny, kde můj příběh začal.
Chci vás varovat, že se jedná o mimořádně toxický článek.
Prvního září 2016 jsem šla na SSŠVT, prázdniny byly krásné a já se velmi těšila na školu, střední školu pro ajťáky, můj tehdejší sen. Opět jsem byla ochotná dát 9 let šikany za sebe a jít s čistým vědomím dál. Velice jsem doufala, že dostanu rozumnou a hodnou třídu a že si konečně ty 4 roky užiji.

Na základce jsem si zažila vše od kyberšikany přes fyzickou šikanu po pronásledování či psychický nátlak. Byla jsem z toho nešťastná a upadla jsem do závislosti na počítačových hrách. Neměla jsem kvůli šikaně moc kamarádů, protože jsem se kvůli bolesti mu…

Jak jsem se dostala z RIAPSU do Bohnic.

Vážené čtenářstvo
Jak jsem slíbila na své facebookové stránce, popovídáme si o tom, jak jsem se dostala z hospitalizace v krizovém centru RIAPS do Bohnic na akutní oddělení 26. Jak se stalo, že jsem i přes veškerou motivaci a podporu ze strany kamarádů opět skončila v psychiatrické léčebně.
Už jsem se svěřila na svém blogu s tím, že mám hraniční poruchu osobnosti. Nuže v RIAPSU mi tato diagnóza byla dána oficiálně, ona obávána F 63.0 Emočně nestabilní porucha osobnosti hraničního typu.
Když jsem toto zmínila minule, objevily se tu názory, že nemohu mít poruchu osobnosti, protože jsem trans, anebo že nemohu být trans a neměla by mi mít povolena tranzice, když mám poruchu osobnosti, toto bych ráda označila za mýtus, protože transsexualita je na rozdíl od hraniční poruchy osobnosti vrozená, zatímco HPO vzniká v období kolem tří let.
Lidé s HPO mají většinou od narození sklony k většímu emočnímu cítění a tudíž jsou na emoce a obecně na prožívání citlivější, tam kde však dochází k problému, je…

Sexuální orientace v tranzici.

Vážené čtenářstvo
Problematika sexuální orientace v tranzici je důležitá, je to totiž sice něco, co vědecky s genderovou identitou vůbec nesouvisí, avšak často bývá předmětem diskuzí a je důležité i pro samotné trans lidi, není tajemstvím, že trans člověk má často dva coming outy, jeden se sexuální orientací a druhý s genderovou. 
V mém konkrétním případě však tento fakt pravdivý nebyl, já jsem vždy byla na holky a byla jsem do některých z nich opravdu hodně platonicky zamilovaná, nikdy jsem nechtěla sex, ale holky se mi vzhledem líbily jako kdybych v tomto hledisku byla úplně normální. Odpor k mužskému těluSamozřejmě nevím, zda můj odpor k mužskému pohlaví byl částečně poháněn šikanou, kterou jsem si prošla hlavně od chlapců a pravděpodobně to tak je, pozoruji to zejména na veřejnosti, kde se snažím mužskému pohlaví vyhýbat, jako bych se intuitivně bála že mi ublíží, protože to tak bylo vždycky. Není pravdou, že bych nedokázala mít vztah s muži. S tímhle mi hodně pomohla Česká pirátská…