Přeskočit na hlavní obsah

To že jste trans není volba a člověk by za proces neměl být trestán




Ilustrační foto - Georgia Hejduk




Vážené čtenářstvo.

V rozhovoru pro časopis REDWAY pro střední školy, hlavním motivem mého rozhovoru bylo, že jsem si to, že jsem trans nevybrala. Bohužel naše společnost se s tímto faktem odmítá dlouhodobě smířit a přesto, že samotný proces může člověka učinit skutečně šťastným, mají tendenci ho za tento proces potupně trestat.

Člověk pokud se narodí s nějakou duševní či tělesnou vadou má poměrně těžší život než zbytek populace, ta mu velmi často jeho projevy duševního či tělesného postižení dává za vinu. Nesouhlasím s principem že Tranzice je nemoc, je to spíše odchylka. Trans* člověk může být duševně i fyzicky naprosto zdráv jen se ty věci prostě neshodují což mu působí nenávist k tělu a může to způsobit další duševní problémy jako je PPP či deprese.

Proces je neodbornou společností vnímán jako rozhodnutí že si člověk najednou uvědomil, že chce být holka/kluk/nebinární osoba, ten člověk Člověk však z těchto pocitů nevyroste a jeho utrpení se několikanásobně prodlužuje. Trest, který jsem dostala za tranzici je poměrně veliký, ve škole se nemohu plně zúčastňovat hodin tělesné výchovy, které mě osobně historicky velmi bavily, jenomže pocit že jsem jiná je prostě silnější, zažila jsem kvůli tomu šikanu a odsouzení okolí, spousta lidí ( a já jsem kvůli tomu skončila na pracáku ) kvůli tranzici přijde o práci a mnoho musí opustit školu, já sama jsem ji musela opustit kvůli tranzici a bohužel nejsem sama.


Spousta lidí je právě tímto faktem od tranzice odrazována, já osobně jsem neměla problém do tranzice jít, protože jsem neměla moc co ztratit, v době rozhodování jsem byla v sebevražedných myšlenkách po dlouhé šikaně a bez kamarádů, tudíž jsem mohla jenom získat, ale i tak mě to stálo dost síly a utrpení. Spousta lidí tak tranzici řeší až po hodně dlouhé době, kdy už mají rodiny a děti a efekty HRT jsou samozřejmě menší.

Nesmím opomenout ani ty, kteří svůj život kvůli takové cestě často ukončí nebo jsou hůře během této cesty zavražděni. A jak sama ráda říkám k lidem co spáchají sebevraždu by se nemělo přistupovat jako k lidem co se něčím provinili, ale co prostě prohráli svůj boj o přežití v tomto někdy krutém světě.

Ale ať to zakončíme pozitivně. Ze všeho se dá vyhrabat a všechno se dá překonat, člověk musí jenom zatnout zuby a jít dál, v mém případě se to podařilo a jsem stále s vámi a věřím, že se s vůlí se to může podařit všem.

Přeji vám hezké Vánoce a před Novým rokem na viděnou.

Georgia Hejduk
Autorka blogu

Komentáře

  1. Kdy už si necháš uříznout koule? A prosimtě uz si neber legíny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den,

      Komise k operaci je plánována na září, po schválení budu mít konečné datum.

      Můj styl oblečení mi vyhovuje a nehodlám ho prozatím měnit.

      Vymazat
  2. Při čůrání stojíš nebo sedíš??

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den,

      Při močení už od začátku tranzice sedím.

      Vymazat
  3. Bohnice jsou na tebe krátký

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den

      Ano v případě onemocnění F 63.0 - Emočně nestabilní porucha osobnosti je skutečně efektivnější dlouhodobá psychoterapie

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak jsem byla vyštípána ze střední školy?

Vážené čtenářstvo,

možná si někteří z vás pamatují na to, jak jsem zmiňovala, že důvod mého nástupu do prvního ročníku v 18 letech byla šikana na předchozí škole a nepřijetí od spolužáků.  Není to úplný a dokonalý obrázek, věcí tam bylo daleko více a nakonec to eskalovalo do neuvěřitelných rozměrů. Pojďme se tedy vrátit do roku 2016 do 1. září na Prosecké výšiny, kde můj příběh začal.
Chci vás varovat, že se jedná o mimořádně toxický článek.
Prvního září 2016 jsem šla na SSŠVT, prázdniny byly krásné a já se velmi těšila na školu, střední školu pro ajťáky, můj tehdejší sen. Opět jsem byla ochotná dát 9 let šikany za sebe a jít s čistým vědomím dál. Velice jsem doufala, že dostanu rozumnou a hodnou třídu a že si konečně ty 4 roky užiji.

Na základce jsem si zažila vše od kyberšikany přes fyzickou šikanu po pronásledování či psychický nátlak. Byla jsem z toho nešťastná a upadla jsem do závislosti na počítačových hrách. Neměla jsem kvůli šikaně moc kamarádů, protože jsem se kvůli bolesti mu…

Jak jsem se dostala z RIAPSU do Bohnic.

Vážené čtenářstvo
Jak jsem slíbila na své facebookové stránce, popovídáme si o tom, jak jsem se dostala z hospitalizace v krizovém centru RIAPS do Bohnic na akutní oddělení 26. Jak se stalo, že jsem i přes veškerou motivaci a podporu ze strany kamarádů opět skončila v psychiatrické léčebně.
Už jsem se svěřila na svém blogu s tím, že mám hraniční poruchu osobnosti. Nuže v RIAPSU mi tato diagnóza byla dána oficiálně, ona obávána F 63.0 Emočně nestabilní porucha osobnosti hraničního typu.
Když jsem toto zmínila minule, objevily se tu názory, že nemohu mít poruchu osobnosti, protože jsem trans, anebo že nemohu být trans a neměla by mi mít povolena tranzice, když mám poruchu osobnosti, toto bych ráda označila za mýtus, protože transsexualita je na rozdíl od hraniční poruchy osobnosti vrozená, zatímco HPO vzniká v období kolem tří let.
Lidé s HPO mají většinou od narození sklony k většímu emočnímu cítění a tudíž jsou na emoce a obecně na prožívání citlivější, tam kde však dochází k problému, je…

Sexuální orientace v tranzici.

Vážené čtenářstvo
Problematika sexuální orientace v tranzici je důležitá, je to totiž sice něco, co vědecky s genderovou identitou vůbec nesouvisí, avšak často bývá předmětem diskuzí a je důležité i pro samotné trans lidi, není tajemstvím, že trans člověk má často dva coming outy, jeden se sexuální orientací a druhý s genderovou. 
V mém konkrétním případě však tento fakt pravdivý nebyl, já jsem vždy byla na holky a byla jsem do některých z nich opravdu hodně platonicky zamilovaná, nikdy jsem nechtěla sex, ale holky se mi vzhledem líbily jako kdybych v tomto hledisku byla úplně normální. Odpor k mužskému těluSamozřejmě nevím, zda můj odpor k mužskému pohlaví byl částečně poháněn šikanou, kterou jsem si prošla hlavně od chlapců a pravděpodobně to tak je, pozoruji to zejména na veřejnosti, kde se snažím mužskému pohlaví vyhýbat, jako bych se intuitivně bála že mi ublíží, protože to tak bylo vždycky. Není pravdou, že bych nedokázala mít vztah s muži. S tímhle mi hodně pomohla Česká pirátská…