Přeskočit na hlavní obsah

Zpátky do školy


Vážené Čtenářstvo.

Srpen nám skončil, máme tu září a s ním nám samozřejmě přichází nové výzvy a nové překážky.

Začala mi škola, s velkým štěstím mohu říci, že studuji, a jsem nadšená ještě více, že moji drazí spolužáci moji tranzici neberou jako velkou věc. Po 11 letech tak mám možná konečně kolektiv, který mě bude brát takovou, jaká jsem, a ne jako do koše patřící odpad.

Zajímavý byl Adaptační kurz, pro mne první po dlouhé době. Bylo to pro mě tudíž velmi zvláštní, většina se mnou sdílejících spolužáků byla životem nepolíbená a jejich zkušenosti se omezovaly na studium a školní zážitky. Pro mne, jako člověka co má za sebou psychiatrickou léčebnu a úřad práce či terapeutickou komunitu, byl na adapťák velmi náročný, protože nemám s 15 letými moc společných témat, vlastně ani moc nevím, co současní 15 letí řeší. Či vůbec co 15 letí řeší, jsou plní povídání o láskách a jiných lidech. Moje politická kariéra mne od nich spíše oddaluje, rozeznávají Pirátskou stranu, ale to je tak vše.

Proto veškerá má životní energie jde momentálně do Amnesty International, Greenpeace, Pirátů, Rekonstrukce státu nebo do Transparentu, snažím se jim vypomáhat co nejvíc to jde.

Na adaptačním kurzu jsem byla od holek oddělena budovou, nebylo to moje ani jejich přání, ale pouze požadavek ředitelky školy, kvůli všeobecnému strachu z tranzice a rodičů mých spolužaček.
Inu, co se dá dělat, jsem teprve v určité fázi, alespoň, že sprchy a toalety či tělesná výchova nejsou problém, mytí na adapťáku bylo sice krušné, ale zbytek byl relativně ok. Jsem stále ještě vztahově hodně paranoidní, takže si pořád v hlavě jako na kalkulačce počítám myšlenky jiných lidí.

Zatím se zdá, že je vše ostatní v pořádku, ve škole mě k mému velkému překvapení všichni oslovují jako holku a berou mě tak. Ano, nejspíše vědí, ale já se tím, kým sem netajím, mluvím o tom otevřeně a s úsměvem na rtech.

Možná toto je právě ten klíč k tomu, jak v tranzici uspět… dělejte, že jste normální holka a nikdo vám nic neřekne. Samozřejmě, když se budou ptát, tak klidně odpovídejte, dokažte jim, že jste normální holka a to, co máte mezi nohama, nikoho zajímat nebude.

Anyway, jsem hrdá na svůj život i práci kterou dělám, jsem hrdá na to kam jsem došla a jsem hrdá že to nevzdávám.
Georgia Hejduk

Autorka Blogu

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak jsem byla vyštípána ze střední školy?

Vážené čtenářstvo,

možná si někteří z vás pamatují na to, jak jsem zmiňovala, že důvod mého nástupu do prvního ročníku v 18 letech byla šikana na předchozí škole a nepřijetí od spolužáků.  Není to úplný a dokonalý obrázek, věcí tam bylo daleko více a nakonec to eskalovalo do neuvěřitelných rozměrů. Pojďme se tedy vrátit do roku 2016 do 1. září na Prosecké výšiny, kde můj příběh začal.
Chci vás varovat, že se jedná o mimořádně toxický článek.
Prvního září 2016 jsem šla na SSŠVT, prázdniny byly krásné a já se velmi těšila na školu, střední školu pro ajťáky, můj tehdejší sen. Opět jsem byla ochotná dát 9 let šikany za sebe a jít s čistým vědomím dál. Velice jsem doufala, že dostanu rozumnou a hodnou třídu a že si konečně ty 4 roky užiji.

Na základce jsem si zažila vše od kyberšikany přes fyzickou šikanu po pronásledování či psychický nátlak. Byla jsem z toho nešťastná a upadla jsem do závislosti na počítačových hrách. Neměla jsem kvůli šikaně moc kamarádů, protože jsem se kvůli bolesti mu…

Jak jsem se dostala z RIAPSU do Bohnic.

Vážené čtenářstvo
Jak jsem slíbila na své facebookové stránce, popovídáme si o tom, jak jsem se dostala z hospitalizace v krizovém centru RIAPS do Bohnic na akutní oddělení 26. Jak se stalo, že jsem i přes veškerou motivaci a podporu ze strany kamarádů opět skončila v psychiatrické léčebně.
Už jsem se svěřila na svém blogu s tím, že mám hraniční poruchu osobnosti. Nuže v RIAPSU mi tato diagnóza byla dána oficiálně, ona obávána F 63.0 Emočně nestabilní porucha osobnosti hraničního typu.
Když jsem toto zmínila minule, objevily se tu názory, že nemohu mít poruchu osobnosti, protože jsem trans, anebo že nemohu být trans a neměla by mi mít povolena tranzice, když mám poruchu osobnosti, toto bych ráda označila za mýtus, protože transsexualita je na rozdíl od hraniční poruchy osobnosti vrozená, zatímco HPO vzniká v období kolem tří let.
Lidé s HPO mají většinou od narození sklony k většímu emočnímu cítění a tudíž jsou na emoce a obecně na prožívání citlivější, tam kde však dochází k problému, je…

Sexuální orientace v tranzici.

Vážené čtenářstvo
Problematika sexuální orientace v tranzici je důležitá, je to totiž sice něco, co vědecky s genderovou identitou vůbec nesouvisí, avšak často bývá předmětem diskuzí a je důležité i pro samotné trans lidi, není tajemstvím, že trans člověk má často dva coming outy, jeden se sexuální orientací a druhý s genderovou. 
V mém konkrétním případě však tento fakt pravdivý nebyl, já jsem vždy byla na holky a byla jsem do některých z nich opravdu hodně platonicky zamilovaná, nikdy jsem nechtěla sex, ale holky se mi vzhledem líbily jako kdybych v tomto hledisku byla úplně normální. Odpor k mužskému těluSamozřejmě nevím, zda můj odpor k mužskému pohlaví byl částečně poháněn šikanou, kterou jsem si prošla hlavně od chlapců a pravděpodobně to tak je, pozoruji to zejména na veřejnosti, kde se snažím mužskému pohlaví vyhýbat, jako bych se intuitivně bála že mi ublíží, protože to tak bylo vždycky. Není pravdou, že bych nedokázala mít vztah s muži. S tímhle mi hodně pomohla Česká pirátská…