Zpátky do školy


Vážené Čtenářstvo.

Srpen nám skončil, máme tu září a s ním nám samozřejmě přichází nové výzvy a nové překážky.

Začala mi škola, s velkým štěstím mohu říci, že studuji, a jsem nadšená ještě více, že moji drazí spolužáci moji tranzici neberou jako velkou věc. Po 11 letech tak mám možná konečně kolektiv, který mě bude brát takovou, jaká jsem, a ne jako do koše patřící odpad.

Zajímavý byl Adaptační kurz, pro mne první po dlouhé době. Bylo to pro mě tudíž velmi zvláštní, většina se mnou sdílejících spolužáků byla životem nepolíbená a jejich zkušenosti se omezovaly na studium a školní zážitky. Pro mne, jako člověka co má za sebou psychiatrickou léčebnu a úřad práce či terapeutickou komunitu, byl na adapťák velmi náročný, protože nemám s 15 letými moc společných témat, vlastně ani moc nevím, co současní 15 letí řeší. Či vůbec co 15 letí řeší, jsou plní povídání o láskách a jiných lidech. Moje politická kariéra mne od nich spíše oddaluje, rozeznávají Pirátskou stranu, ale to je tak vše.

Proto veškerá má životní energie jde momentálně do Amnesty International, Greenpeace, Pirátů, Rekonstrukce státu nebo do Transparentu, snažím se jim vypomáhat co nejvíc to jde.

Na adaptačním kurzu jsem byla od holek oddělena budovou, nebylo to moje ani jejich přání, ale pouze požadavek ředitelky školy, kvůli všeobecnému strachu z tranzice a rodičů mých spolužaček.
Inu, co se dá dělat, jsem teprve v určité fázi, alespoň, že sprchy a toalety či tělesná výchova nejsou problém, mytí na adapťáku bylo sice krušné, ale zbytek byl relativně ok. Jsem stále ještě vztahově hodně paranoidní, takže si pořád v hlavě jako na kalkulačce počítám myšlenky jiných lidí.

Zatím se zdá, že je vše ostatní v pořádku, ve škole mě k mému velkému překvapení všichni oslovují jako holku a berou mě tak. Ano, nejspíše vědí, ale já se tím, kým sem netajím, mluvím o tom otevřeně a s úsměvem na rtech.

Možná toto je právě ten klíč k tomu, jak v tranzici uspět… dělejte, že jste normální holka a nikdo vám nic neřekne. Samozřejmě, když se budou ptát, tak klidně odpovídejte, dokažte jim, že jste normální holka a to, co máte mezi nohama, nikoho zajímat nebude.

Anyway, jsem hrdá na svůj život i práci kterou dělám, jsem hrdá na to kam jsem došla a jsem hrdá že to nevzdávám.
Georgia Hejduk

Autorka Blogu

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Pokus o operaci první a snad poslední nevydařený.

Jak jsem byla vyštípána ze střední školy?

Před operací aneb co byste měli vědět