Přeskočit na hlavní obsah

Tranzice na veřejnosti


Vážené čtenářstvo.

Tak máme po Prague Pride a zatímco Praha se pomalu vrací do normálního neduhového a neteplého režimu, my si užíváme zbytek končících prázdnin.

Mezi nejsilnější zážitky z Prague Pride bylo určitě setkání s lidmi, které jsem neznala jménem, ale kteří četli můj blog.

To mi připomnělo téma, které jsem už dlouho na blogu chtěla rozvést. Téma Tranzice na veřejnosti.

Proč to dělám(e)

Každý má svoje důvody, někdo má prostě talent dělat audiovizuální či psaný obsah, další si třeba libují ve slávě, kterou jim tato činnost vynese. Někteří, a dovolím si říct mnoho z nás, chtějí prostě jen přinést svůj pohled na tranzici a usnadnit tak široké veřejnosti přístup k trans lidem.

Já osobně jsem si blog založila, abych pomohla šířit trans osvětu a zaznamenala svůj pohled na celý proces. Hlavním posláním blogu je vytvořit příběh, který by ostatním trans lidem dodal odvahu  jít a pokračovat po jejich cestě.

Myslím si, že kvalitní trans obsah v Česku je, ale je ho opravdu zoufale málo. Navíc spousta těchto blogů po tranzici prostě zmizí ve chvíli, kdy dojdou na konec cesty.

Toto je aktuálně vůbec největší problém české blogové trans scény. Spousta trans lidí chce po právu žít jako muž či žena a nechce se nadále zaobírat tranzicí, ale neuvědomí si, že tím mažou svoji zkušenost, která je nedocenitelná. (Nebo i uvědomí, ale vlastní soukromí je pro ně důležitější. Pozn. red.)

Média nás často dost špatně reprezentují, aby se trans člověk dostal do televize, potřebuje hodně velkou dávku štěstí, nebo udělat nějaký velký skandál a hned toho budou plné noviny.

Zejména pro český bulvár je trans tématika velmi žádaná, který se samozřejmě snaží, aby to vyznělo jako co největší senzace, čímž dochází ke zkreslení obrazu o trans lidech a pošpinění celé komunity.

Co nám to přináší

Můj blog není ještě zdaleka tak populární, abych dostala nějaké relevantní negativní komentáře (kromě toho, že mě platí Soroš). Ale to, co občas vídám pod příspěvky některých kolegů, je naprosto nechutné. Tito lidé se tak často dobrovolně vystavují veřejnému lynčování proto, aby informovali.

Avšak vůbec největší překvapení pro mě bylo zjištění, že největším nepřítelem pro nás je kolikrát trans komunita samotná. Neskutečný „hejt“, kterého se mi dostává za to, že si vůbec dovoluji reprezentovat nějaké názory o procesu tranzice do veřejného prostoru, přesto, že jsou to všechno jen moje osobní názory. Tereza Španihelová (Tores Gorgeous) je kolikrát (virtuálně) umlácena proto, že se její osobní názory neshodují s názory lidí v komunitě, přestože opakovaně říká, že za komunitu nemluví.

Co je ale pravděpodobně největší problém (podle mě), je obecný předpoklad, že za naším psaním o tranzici je nějaká agenda či propagace, že je to celé jenom nějaké divadlo pro naše osobní neznámé zájmy.

Tyto názory, často naprosto nepodložené důkazy, jsou na nás vrhány společně s další hromadou nadávek a často donutí některé z nás i dočasně přestat.

Samozřejmě se dočkáme i  hodně velké  podpory, která však často přichází odjinud než právě z naší komunity.

Obdivuji každého jednoho trans člověka, který o sobě píše příběh. Je to velmi důležité a pro naši reprezentaci nezbytné.

Užijte si zbytek léta a v září na viděnou.


Jiřka Georgia Hejduk
Autorka Blogu



Komentáře

  1. Lidi moc rádi hejtují, bohužel. Já se s tím jakožto Asperger (mezi AS je taky mnoho trans lidí) taky potkávám často, jen proto, že si dovoluju tvrdit, že být jiný není utrpení. Ale chápu, že pro tebe to musí být horší, protože je to vidět i na vzhledu (zatím).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Být jiný je skvělé, pokud nenarazíš na lidi kteří jinakost nesnášejí

      Vymazat
  2. Také mě to překvapilo. Trans komunita je problém - místo, aby jsme se podpořili v řešení - podává se neúčinná hormonálníé léčba, která na 90% nemá účinky a nikdo s tím nic nedělá. žádný zájem řešit zlepšení hormonální léčba, naopak hejtování a hledání důvodů proč ne. TO zde mají lidi radost, že holky vypadají jako kluci? a trpí kvůli tomu šíleně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Třeba spolky jako Transparent se na řešení daných problémů aktivně podílejí, avšak schytávají nenávist, že jsou "sekta" atd

      Ne nemají, já osobně se snažím vystupovat jako žena a jsem často hážena k transvestitům

      Vymazat
    2. Jak se podílejí? co dělají konkrétně? a nebo se jedná jen o slova?

      Nemají radost? já to tak vidím - hlášky od doktorů ličte se , noste sukni a nebude to pro lidi chlap. tak budu transvestita, to si pomůžu. Takhle lékaři přistupuji , místo řešení hormonální léčby.

      Vymazat
    3. Takže nijak, jen slova...

      Vymazat
    4. No, na to co jako Transparent děláme se můžete podívat na naše webové stránky ale výčet : Podpůrné skupiny
      Podpůrné skupiny pro mladé
      Podpůrné skupiny pro děti
      Osvěta (přes fb a web či tradiční média)
      Hromadné stížnosti v případě problémů (výpadek hormonů etc)
      Promiňte, ale pokud vám vadí chování vaše doktora, tak ho změňte. Ne každý sedne každému. Mě osobně, každý nechť se obléká jak chce a ona ta hormonální léčba má taky své fyziologické meze a meze logistické.

      Vymazat
    5. A omlouvám se za pozdní odpoveď, měla jsem špatně nastavené oznámení na komentáře, i tak však doporučuji dotazy zasílat spíš mailem nebo na fb stránku

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak jsem byla vyštípána ze střední školy?

Vážené čtenářstvo,

možná si někteří z vás pamatují na to, jak jsem zmiňovala, že důvod mého nástupu do prvního ročníku v 18 letech byla šikana na předchozí škole a nepřijetí od spolužáků.  Není to úplný a dokonalý obrázek, věcí tam bylo daleko více a nakonec to eskalovalo do neuvěřitelných rozměrů. Pojďme se tedy vrátit do roku 2016 do 1. září na Prosecké výšiny, kde můj příběh začal.
Chci vás varovat, že se jedná o mimořádně toxický článek.
Prvního září 2016 jsem šla na SSŠVT, prázdniny byly krásné a já se velmi těšila na školu, střední školu pro ajťáky, můj tehdejší sen. Opět jsem byla ochotná dát 9 let šikany za sebe a jít s čistým vědomím dál. Velice jsem doufala, že dostanu rozumnou a hodnou třídu a že si konečně ty 4 roky užiji.

Na základce jsem si zažila vše od kyberšikany přes fyzickou šikanu po pronásledování či psychický nátlak. Byla jsem z toho nešťastná a upadla jsem do závislosti na počítačových hrách. Neměla jsem kvůli šikaně moc kamarádů, protože jsem se kvůli bolesti mu…

Jak jsem se dostala z RIAPSU do Bohnic.

Vážené čtenářstvo
Jak jsem slíbila na své facebookové stránce, popovídáme si o tom, jak jsem se dostala z hospitalizace v krizovém centru RIAPS do Bohnic na akutní oddělení 26. Jak se stalo, že jsem i přes veškerou motivaci a podporu ze strany kamarádů opět skončila v psychiatrické léčebně.
Už jsem se svěřila na svém blogu s tím, že mám hraniční poruchu osobnosti. Nuže v RIAPSU mi tato diagnóza byla dána oficiálně, ona obávána F 63.0 Emočně nestabilní porucha osobnosti hraničního typu.
Když jsem toto zmínila minule, objevily se tu názory, že nemohu mít poruchu osobnosti, protože jsem trans, anebo že nemohu být trans a neměla by mi mít povolena tranzice, když mám poruchu osobnosti, toto bych ráda označila za mýtus, protože transsexualita je na rozdíl od hraniční poruchy osobnosti vrozená, zatímco HPO vzniká v období kolem tří let.
Lidé s HPO mají většinou od narození sklony k většímu emočnímu cítění a tudíž jsou na emoce a obecně na prožívání citlivější, tam kde však dochází k problému, je…

Sexuální orientace v tranzici.

Vážené čtenářstvo
Problematika sexuální orientace v tranzici je důležitá, je to totiž sice něco, co vědecky s genderovou identitou vůbec nesouvisí, avšak často bývá předmětem diskuzí a je důležité i pro samotné trans lidi, není tajemstvím, že trans člověk má často dva coming outy, jeden se sexuální orientací a druhý s genderovou. 
V mém konkrétním případě však tento fakt pravdivý nebyl, já jsem vždy byla na holky a byla jsem do některých z nich opravdu hodně platonicky zamilovaná, nikdy jsem nechtěla sex, ale holky se mi vzhledem líbily jako kdybych v tomto hledisku byla úplně normální. Odpor k mužskému těluSamozřejmě nevím, zda můj odpor k mužskému pohlaví byl částečně poháněn šikanou, kterou jsem si prošla hlavně od chlapců a pravděpodobně to tak je, pozoruji to zejména na veřejnosti, kde se snažím mužskému pohlaví vyhýbat, jako bych se intuitivně bála že mi ublíží, protože to tak bylo vždycky. Není pravdou, že bych nedokázala mít vztah s muži. S tímhle mi hodně pomohla Česká pirátská…